close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Nic než pravda

Jak...

9. května 2010 v 18:52
Jak malá křídla lehkých ptáků,
jak slova na květech černých máků,
jak popel ze dna černých snů,
jak vzpomínka smutných dnů.

Jak naděje z nového roku,
jak bolest ze špatného skoku,
jak nepřesně určené znění,
jak obloha co se v moři zpění.

Jak bolestný pohled z úpatí hory,
jak dutý nával osobní pokory,
jak závan ladných kroků,
jak divný pocit ze zracených roků.

Jak vracející se pocit z večerní lásky
jak vzkřiknuté slovo němými hlásky,
jak voda co teče a nešumí,
jak cit co byl a nebolí.

Chladné počasí

8. března 2010 v 20:05
Kapky co z okna stekly,
co se ránem probudily,
co se časem tak dlouho vlekly,
zhořklé tváře zastudily.

Nesmělé oči vzhlédly k oblakům,
jemně přivřely černé řasy,
snad k ní přišla lítost k mrakům,
že musely zmáčet její vlasy.


A co když to nebyly kapky,
možná slzy co se jí tváří toulaly,
po slané vodě zanechávali jemné mapky,
teď však nadobro se skoulely.



City tam někde na dně

27. února 2010 v 19:20
Jsi jak polární záře,
jsi hořící kamínek,
jsi naše planoucí tváře,
jsi horizont všech vzpomínek.

Máš něco co já ne,
co tvoří nás dva.
Máš světlo mého dne,
třpitíš se jak rozhoupaná kra.

Voníš jako první jarní vzdech,
tvůj úsměv zabíjí všechen strach.
Jsi krásný jako nebe v mých snech,
jsi zlatavý rozvířený prach....
(pro něho)
 
 

Reklama