close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Myslitevna

Zdá se nevratným, vpíjející se pod kůži jako kostky ledu.

10. července 2010 v 19:51
Tiše seděla na zápraží. Zahleděla se do dálky, vlastně se přenesla do něčeho co spočívalo jen mezi její myslí a životem. Bála se vzhlédnout, protože věděla že jeho tvář neuvidí. Přišla brzy a čekání byla jako zkoužka žalu a bolesti v jejím srdci. Musela se smířit s myšlenlou že to co bylo se nevrátí a navždy zmizí ve vzpomínkách které později budou jen mlhavou fantazií.
Ztěžklá víčka, oči vyhaslé..tiše se vracela k datu krásy, slunce a lásky. Jeho ruce, jak ochrana před vším vnějším. Jen ona a on v dálce mizící. Otevřela oči, hleděla do jasné tváře plné rysů štěstí a pokoje. Letmo se pozdravili skoro nevnímaje oči druhého vykročili spolu po cestě. Byl krásný den. Všude plo kvítí, letních paprsků a teplých doušků. Co krok to blíž osudu budoucnosti. Vyprávěl jí o jeho dnech, co bude podnikat co už má za sebou. Nedokázala ho vnímat aniž by nepomyslela na to co se stalo. ještě před několika týdny ji on držel za ruce a teď zdá se naprosto chladným a uzavřeným k jejím citům. Neušly jí jeho letmé pohledy k její tváři. Bylo to znamení že v jeho srdci přetrvává? Nebo jen klamný pohled. Topila se v jeho poměnkových očích. Bez něj jako by nežila a sním skoro dusící se pocit nevyřčených slov. Všiml si že ho nevnímá, ptal se co se děje. Jen slůvko "nic" vyplynulo z jejích úst. Jen slůvko. Žádný cit.
Byl podvečer musel jít. Zase prázdno. Co bude dál?

Autor: Laura Tomášková    (nekopírovat díky)

Jarní bláznivost

11. dubna 2010 v 15:29
Kráčela ulicí v rytmu klapání svých bot na vysokém popatku. Sršela elegancí a smyslem pro jistou důmyslnost. Vlasy měla sčesané do čela a sestříhané kolem ramen. Na oči si spěšně nasadila sluneční brýle, ač slunce se od samého rána ještě nedostavilo, a vykročila ulicí vpřed. Připadala si jakoby najednou byla středem toho malého města, té ulice, toho světa. Klap, Klap, Klap. Na rtech se jí usadil maličký úsmev  a spokojení.
Její ukazováček se dotkl zvonku, který někde nahoře tvrdým a ne zvovna zvučným tónem ohlásil její příchod. Z okna v posledním patře se vyklonila hlava s hnědými vlasy a hlásila že je za minutu dole. Dívka sklopila oči od jejího okna a srovnala si vlasy, co jí ještě mrazivý vírt pocuchal svým dechem. Pomalu přecházela sem a tam a sledovala jak se její nohy dotýkají země. Bylo mokré dopoledne a všude ještě leželo spadané listí co tam dlouho leželo pod sněhem a teprve nedávno se odkrylo. Za jejími zády cvakl zámek a vyšla drobná holka.. její kamarádka. Šly společně nakupovat.....

Říše mých knih

9. dubna 2010 v 19:24
Tak jsem přečetla první díl pátračky Gildy. Nadchlo mě jak spisovatelka příběh píše s naprostou lehkostí. Příběh se mi moc líbil, dívka jsménem Gilda přijela k příbuzným na panské sídlo v San Francisku. V domě bydlí dcera majitele pozemku a s ní se spřátelí. Spolu chtějí navázat kontakt s tetou dívky, která spáchala sebevraždu. Gilda se pomocí svých parapsychologických možností prožívá dobrodružství.
Také se mi moc líbila kresba na obalu. Je tam vyobrazena Gilda.. pihovatá drobná holčina...Snad se brzo rozhodnu rozečíst druhý díl co je někde zapadlý mezi poličkou a postelí :D

Kántry v šatně

17. března 2010 v 19:01
No věřte nebo ne, dneska jsem to v šatně opravdu rozjela. Jako každou středu přinese Stehlík kytaru do školy, a jelikož mám službu na šatnu pořádně jsme to tam tentokrát rozjeli. Sedli jsme si na ty hnusný dřevěný lavide co máme v tý šatně a hráli na kytaru o sto šest. Učitelka co tam dnes měla dozor myslela že jí omejou, já se však stále smála a dál povikovala v rytmu dusotu mých bot .... ,, Ví véé víí vé rakyld" ,, padadadadádá dadadadada" a tak to jelo dál a dál. Pak nás napadali ty nejbláznovičtější nápady. zašla jsem za učitelkou a z plna hrdla jsem na ní spustila, jak chci dnes přespat v šatně, a že si tam s kytarou uděláme táborák. No ta myslela že už je po ní. Hodila na mě takovej pohled že jsem myslela že tam sebou za vteřinu sekne, a tak jsem radši odešla a sklidnila tu párty co jsem tam v šatně tak vehementně rozbouřila :D byla to opravdu sranda. Pak jsme ten náš delikátní sněm rozpustili a na rozloučenou se ujistili že zítřejší den to dokončíme.. už aby byla zase středa a kytara mohla zase vyhrávat chodbami školy.
zatím se loučím

Klíídek

25. února 2010 v 17:30
Wáuu no konečně doma sama. Neni nic lepšího, než poslat rodiče na nějakou akci a doma si užívat čtvrtečního klidu, pěkně se rozvalit na pohovce a dělat vče co je potřeba... :D tak jdu užívat života zatím se tu mějte lidííí. :D

Úryvek dne

24. února 2010 v 18:14
V jistém neklidu si hořečnatě okusovala nehty a zírala na zářící plochu jménem ,, obrazovka". Rychle odepisovala na chaty co posílali známí a bloudila zákruty stránek internetu. Rychle se ohlédla když zaslechla šramot za oknem. Přisunula se na kolečkové židli k oknu ze kterého sálal chlad a mráz. Po tenoučké cestičce co byla lehce pokrytá blištícím se ledem šel mladý pár lidí.
Chvíly je pozorovala jak jsou spolu šťastní a jak jeden žije pro toho druhého. Bylo skoro až směšné jak se smáli a ze srandy poskakovali. Odvrátila oči a ve spěchu si přehodila mikinu přez prochladlá záda. Úlevným zvukem který vydal vypínající se počítač se uvolnila a začala přemýšlet o dalším dnu.
 
 

Reklama