Tiše seděla na zápraží. Zahleděla se do dálky, vlastně se přenesla do něčeho co spočívalo jen mezi její myslí a životem. Bála se vzhlédnout, protože věděla že jeho tvář neuvidí. Přišla brzy a čekání byla jako zkoužka žalu a bolesti v jejím srdci. Musela se smířit s myšlenlou že to co bylo se nevrátí a navždy zmizí ve vzpomínkách které později budou jen mlhavou fantazií.
Ztěžklá víčka, oči vyhaslé..tiše se vracela k datu krásy, slunce a lásky. Jeho ruce, jak ochrana před vším vnějším. Jen ona a on v dálce mizící. Otevřela oči, hleděla do jasné tváře plné rysů štěstí a pokoje. Letmo se pozdravili skoro nevnímaje oči druhého vykročili spolu po cestě. Byl krásný den. Všude plo kvítí, letních paprsků a teplých doušků. Co krok to blíž osudu budoucnosti. Vyprávěl jí o jeho dnech, co bude podnikat co už má za sebou. Nedokázala ho vnímat aniž by nepomyslela na to co se stalo. ještě před několika týdny ji on držel za ruce a teď zdá se naprosto chladným a uzavřeným k jejím citům. Neušly jí jeho letmé pohledy k její tváři. Bylo to znamení že v jeho srdci přetrvává? Nebo jen klamný pohled. Topila se v jeho poměnkových očích. Bez něj jako by nežila a sním skoro dusící se pocit nevyřčených slov. Všiml si že ho nevnímá, ptal se co se děje. Jen slůvko "nic" vyplynulo z jejích úst. Jen slůvko. Žádný cit.
Byl podvečer musel jít. Zase prázdno. Co bude dál?
Autor: Laura Tomášková (nekopírovat díky)
Ztěžklá víčka, oči vyhaslé..tiše se vracela k datu krásy, slunce a lásky. Jeho ruce, jak ochrana před vším vnějším. Jen ona a on v dálce mizící. Otevřela oči, hleděla do jasné tváře plné rysů štěstí a pokoje. Letmo se pozdravili skoro nevnímaje oči druhého vykročili spolu po cestě. Byl krásný den. Všude plo kvítí, letních paprsků a teplých doušků. Co krok to blíž osudu budoucnosti. Vyprávěl jí o jeho dnech, co bude podnikat co už má za sebou. Nedokázala ho vnímat aniž by nepomyslela na to co se stalo. ještě před několika týdny ji on držel za ruce a teď zdá se naprosto chladným a uzavřeným k jejím citům. Neušly jí jeho letmé pohledy k její tváři. Bylo to znamení že v jeho srdci přetrvává? Nebo jen klamný pohled. Topila se v jeho poměnkových očích. Bez něj jako by nežila a sním skoro dusící se pocit nevyřčených slov. Všiml si že ho nevnímá, ptal se co se děje. Jen slůvko "nic" vyplynulo z jejích úst. Jen slůvko. Žádný cit.
Byl podvečer musel jít. Zase prázdno. Co bude dál?
Autor: Laura Tomášková (nekopírovat díky)







ahoj x) promiň za zkopírovanej koment .. musím svůj blog pozastavit do konce prázdniny x( páč jsem pořád pryč a vůbec tam nestíhám chodit .. když se najde čas někdy aspoň oběhnu x) páá :-*
PS: to je fakt krásnej text x)