Kráčela ulicí v rytmu klapání svých bot na vysokém popatku. Sršela elegancí a smyslem pro jistou důmyslnost. Vlasy měla sčesané do čela a sestříhané kolem ramen. Na oči si spěšně nasadila sluneční brýle, ač slunce se od samého rána ještě nedostavilo, a vykročila ulicí vpřed. Připadala si jakoby najednou byla středem toho malého města, té ulice, toho světa. Klap, Klap, Klap. Na rtech se jí usadil maličký úsmev a spokojení.
Její ukazováček se dotkl zvonku, který někde nahoře tvrdým a ne zvovna zvučným tónem ohlásil její příchod. Z okna v posledním patře se vyklonila hlava s hnědými vlasy a hlásila že je za minutu dole. Dívka sklopila oči od jejího okna a srovnala si vlasy, co jí ještě mrazivý vírt pocuchal svým dechem. Pomalu přecházela sem a tam a sledovala jak se její nohy dotýkají země. Bylo mokré dopoledne a všude ještě leželo spadané listí co tam dlouho leželo pod sněhem a teprve nedávno se odkrylo. Za jejími zády cvakl zámek a vyšla drobná holka.. její kamarádka. Šly společně nakupovat.....






