Kapky co z okna stekly,
co se ránem probudily,
co se časem tak dlouho vlekly,
zhořklé tváře zastudily.
Nesmělé oči vzhlédly k oblakům,
jemně přivřely černé řasy,
snad k ní přišla lítost k mrakům,
že musely zmáčet její vlasy.
A co když to nebyly kapky,
možná slzy co se jí tváří toulaly,
po slané vodě zanechávali jemné mapky,
teď však nadobro se skoulely.







Lauroo ty básníku